Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Kauza WikiLeaks

WikiLeaks je (jsou) zejména produkt postmoderní, autentické davové civilizace, masové konkurence – a bulvarizace. Server nabízí a prodává zásadní informace o podvodech a jiných nepravostech ve veřejné zprávě. Prodává je ale v balíku s dalšími megabyty informací, které jsou spíše sensační – provokují smysly a představivost čtenářů – než zásadní whistleblowing.

O nás a také o tom, k čemu tato radikálně demokratická iniciativa je, nelépe vypovíme také my: rozhodne, co budeme chtít číst v novinách, sledovat v televizích či komentovat na twitteru. Bude to jednání o kartelu moci a peněz v energetice a zbrojařství, nebo to, že jeden kravaťák v diplomatických službách řekne o jiném ve vládě, že je (název libovolného nečistého zvířete, diktátora či tělesného orgánu). Anebo hůř, ukáže se totiž, že už nepotřebujeme mluvit o věci samé, ale jen diskutovat o povrchu, reakcích, mediálních komentářích politiků. No to by mi nás bylo opravdu líto… Stejně jako když čtu výsledky českých žáků v testech dovedností mezinárodní sondy PISA 2009.

Mlékař

Začnu in medias res, čímž vylučuji všechny, kdo o kauze neví. V sobotní Orientaci (příloha LN, 4. 12.; s. 28) je uveřejněn rozhovor. Z něho, od Oldřicha Kužílka, si vypůjčím vykopávací myšlenku blogu: „myslím, že se zas tak moc nestalo. Američané s jistou dávkou idealismu dali jako mlékař lahve před dveře s vírou, že to nikdo nesebere. No a jeden z těch dvou a půl milionu lidí, kteří šli kolem, to prostě šlohnul.“ Rozhovor se sice věnoval úniku diplomatické pošty přes WikiLeaks, tedy produktu trendu otevírání dveří bez ohledu na kontext ve smyslu svět je tu pro mne a struktura také, nikoliv já pro svět. Aspektu společenskému se ale nevěnoval, diskutující se snažili odpovědět na to, co způsobil tento hyperúnik v oblasti bezpečnosti, žurnalistiky, lidských práv a diplomacie (tedy jejich zaměstnavatelům) po zveřejnění nelegálně zkopírovaných dat. Zabývali se také pokusem o stanovení hranice právní odpovědnosti.

WikiLeas jako projev emancipace jedinců považujících individualitu a absolutní svobodu za jedinou skutečnou hodnotu, spojených v dav, ale dál neanalyzovali.

Co je neveřejné?

Vzpoura davů intelektuálně velice dobře vybavených globálních anarchistů (nardů, jak se teď říká) a potěšení pro další zábavychtivé intelektuály, to je pro mne únik těchto dat. Jan Macháček ve svém blogu to shrnul velice pregnantně, „důsledky budou dva: diplomaté se budou bát posílat domů ‚syrovější‘ materiál a budou ho více uhlazovat. A zdroje v citlivých zemích si budou ve styku s diplomaty dávat větší pozor na ústa. Pozitiva (úniku) jsou dvě: obyčejní lidé po celém světě se dozvěděli, jak funguje a co vlastně dělá diplomacie, a druhou pozitivní věc hezky shrnul britský novinář Timothy Garton Ash: historici a politologové mají prostě hostinu, o které se jim ani nesnilo.“

Když totiž někdo naznačuje, že je událost symptomem úpadku západu, nejen že je nepřítelem svobody, ale nepochopil triviální hry mezinárodních vztahů, mezi jejichž nástroje diplomacie a tajné služby všeho druhu patří (držet druhé ve strachu, co o nich víme). Politici a političky při vzájemných jednáních nejen že nebudou negativně ovlivněni tím, že jim lidé uviděli pod šaty – a ajhle, jsou tam nazí! – naopak to jejich schůzkám přinese nové impulzy a oživení! Navíc, akty, při nichž politici jednají mezi čtyřma očima a pak cosi podepisují, jsou týdny dopředu připravovány armádami vysoce kvalifikovaných (nadnárodních) byrokratů na obou stranách – aby jednání dopadla tak, jak mají).  Setkání napoleona s alfasamcem bych se rozhodně vůbec nebál…

Konec konců, když si veřejná správa, mezinárodní byrokracie a další elity hrají své hry, proč nezkusit hru davu s nečekaným soustem – informacemi z esoterického světa chytrých služeb?

Proč to chceme vědět, proč to chceme publikovat

Pro mě je proto hlavně zarážející, jak rychle se informace o úniku šíří, jak silné názory se ozvaly, jak ostrá slova a výhrůžky padají. Pak zvažuji, zda bychom neměli vědět ještě víc o tajemství světa bezpečnosti, obrany a mezinárodních vztahů. Třeba mají opravdu co skrývat.


    nikdo zatím nehodnotil

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.