Dovoluji si publikovat krátkou reakci na dopis pánů Kostečky a Soukala panu ministru Fialovi.
K meritu dopisu se připojuji, písemná zkouška má smysl stejně tak její centrální hodnocení. Jen se musí srovnat kvalita učitelů a vyřešit otázky kurikula. To ale nemohou řešit učitelé zěměpisu a novináři!
Měl jsem a mám výrazné pochybnosti o kvalitě a kritériích centrálního hodnocení, a mám stále pochybnosti, zda NEPÍŠÍCÍ UČITEL MŮŽE NAUČIT ŽÁKY PSÁT, nekomunikující komunikovat, nespolupracující spolupracovat („nemyslící myslet“ si ani nedovolím zařadit juxtapozičně). Ale to je jiná písnička.
Kariérní řád, který v současnosti tvoří ministerští matadoři, určitě vezme aspekt vlastních dovedností češtináře a jejich trvalé rozvíjení, pro kariéru češtináře myslím stěžejní, velmi vážně :))
Jak dál s maturitou z českého jazyka a literatury?
Když bude vytvořena seriózní platforma odborníků, která posune středoškolské kurikulum češtiny, to realizované, alespoň tam, kde je nyní RVP G, a pojmy jako:
myšlení,
analýza dat,
argumentace,
vyvážené usuzování,
jasnost autorského záměru,
dané komunikační situaci adekvátní prostředky,
koherence textu (narrative structure)
a jeho koheze
se dostanou na první místa kritérií maturity (nikoliv dodržení „slohového útvaru“), nechť zůstane centrální hodnocení.
Do té doby podporuji návrh pánů Kostečky a Soukala (centrální kontrolu hodnocení bez high stakes důsledků pro žáky, učitele a školy, ale s velkými důsledky pro řízení školské soustavy!) jako přijatelný kompromis. Zrušení centrálního hodnocení zcela a bez náhrady sice vede k ušetření prostředků rozpočtu a ušetření „dětí od strachu a stresu“, ale jinak je to cesta nikam.
Než začnete reagovat a také trošku pro pobavení si prosím přečtěte (zkuste to 🙂 ) některé bakalářské práce obhájené letos na jaře na FF/FHS UK v Praze a FF MU v Brně!!
Alžběta Peutelschmiedová
13.9.2012 at 13.38Ty obhájené bakalářské (ale i diplomové) práce nejsou k smíchu, spíš k pláči. Neplačme však nad těmi vysokoškolskými studenty, plačme nad vedoucími těch bakalářských (a diplomových )prací, ti nesou odpovědnost (spolu s oponenty). Tady je jádro pudla – úroveň a odpovědnost některých vyučujících na vysokých školách. Jedno drsné, ale pravdivé české přísloví říká: Kdo chce od vola telecí, je vůl sám. K problematice vysokoškolských písemných prací jsem se již vyjádřila např. v blogu Opisuju, opisuješ…(17.3.2012). Pomalu přestávám věřit v možnost nápravy věcí. Bude hůř.
Petr Koubek
13.9.2012 at 14.42Žáci by měli být na souvislý písemný projev systematicky připravováni jako jsou v anglosaském školství po celou dobu počátečního vzdělávání; už i Německo se zaměřuje na základní komunikativní dovednosti. K způsobům rozvíjení dovednosti psát texty podle autorského záměru a komunikační situace (ne tedy podle statické kategorie „slohového útvaru“) budu mít zde na portále seminář v říjnu, přijďte – ono takové „psací kontinuum“ není legrace a vyzkoušené a fungující aby člověk pohledal!
Hlavním faktorem úspěšného zvládnutí dovednosti je ale zpětná vazba a dostatek času na chybování a sebekorekci. Psaní je jako lyžování, bruslení, plavání či hra na hudební nástroj – buďto se na to dá koukat, nebo bys nejraději zavřel(a) oči/ zacpala si uši.