Které státy nejvíce přidávají na vzdělávání (z členů OECD + G20, jinak by to byla Afrika!!): Brazílie, Rusko, Irsko, Korea, Jihoafrická Republika, Chile (Education at a Glance). Našich 120 % za poslední léta je nadprůměrný výsledek, je ale umožněn přílivem prostředků z EU a zejména nízkou „startovní částkou“ – srovnání vychází z roku 2005, kdy byly české veřejné výdaje na vzdělávání pod 4 % (v porovnání výdajů let 2000 a 2009 patříme dokonce k nejlepším – aby ne, celkové výdaje na vzdělávání včetně privátních dosáhly v tom roce vlády „budoucího prezidenta“ M. Zemana jen 4 % HDP!!
Nemluvě o velmi nerozvinuté (eufemismus) kultuře ověřování efektivity výdajů – na úrovni samotných učitelů, vyučovacích hodin a tematických plánů, na úrovni školního managementu a ŠVP (zákon dokonce zrušil povinnost vést dokumentaci o autoevaluaci školy!), na úrovni zřizovatelů, krajských úřadů i institucí centrálních – není podle čeho hodnotit (standardy práce, mapy odpovědnosti, pravidelnost zpětné vazby a její zdroje, důslednost v high stakes důsledcích pro systém…), tudíž se nehodnotí, nezlepšujeme se a neskládají se účty. „Hodnotit vzdělávání“ jen podle výsledků žáků v centrálních (či jiných) testech znalostí a dovedností je tedy opravdu málo, ale o tom v jiných příspěvcích zde v blogu Vzdělávání – věc veřejná.
Zatímco se evropské státy, dosud v teplíčku jistoty a stability posledních 60 let, dohadují o důvodech, prož je třetina mladých lidí bez práce, svět je už zcela jinde… Přátelé, je půl jedné! Povinné vzdělávání musí být 12 let, od 5 do 17; učitelé musí být motivovaní učit se a profesně i osobnostně růst, musí být jazykově vybaveni, součástí jejich kariérního růstu musí být publikační nebo jiná veřejná činnost. 70 % populačního ročníku MUSÍ studovat v bakalářských oborech – podnikání a právo, základy státu, cizí jazyk a řemeslo (to je i fyzika, statistika, kritické myšlení a tvůrčí psaní; jen abychom si rozuměli…)! 35 % ročníku by mělo dosahovat stupně ISCED 5, magisterského stupně, měli by mít rozsáhlou praxi (v řádu měsíců) v rámci vyššího terciéru, měli by mít za sebou minimálně rok na stáži v zahraničí na oborově příbuzné univerzitě. Jestli toto není někomu na Hospodářské komoře, Ministerstvu financí a na Úřadu vlády jasné, tak ať se jde s prominutím bodnout!! A řeči o dalajlamismu sice pomohou na sjezdu strany, ale v žádném případě ne budoucnosti země, kterou naši nejmenovaní „velcí demosthenové“ spravují a odpovídají za ni…
Alžběta Peutelschmiedová
18.9.2012 at 12.21K silně vzedmuté vlně rozhořčení (kumulované zejména ve druhém odstavci textu) chybí jediné – výzva: „Na barikády!“
Pane kolego, učil jste někdy (a jak dlouho) v obyčejné třídě nějaké obyčejné základní školy?
Petr Koubek
18.9.2012 at 12.33Učil jsem osm let, kariéra a udržení učitelů (ve zkratce řečeno, na delší a úplnější jednání toto není vhodné medium…)je téma desetiletí, samozřejmě vedle toho, aby se věci tvořili v kvalitní SPOLUPRÁCI s praktiky (aktivní participace podle Arnstein ladder of civic participation), ne jen jejich informováním a fingováním \“veřejné odborné diskuse\“.
Kvalitní pedagog, který se může podílet na řízení a hodnocení práce ostatních a pomáhat mladším učitelům k zlepšování jejich práce (samozřejmě vyjma \“naturščiků\“, kteří se za katedru narodili), by měl mít za sebou souvislou praxi delší 10 let. Když budou učitelé z různých, zejména finančních a \“seberealizačních\“ důvodů odcházet po 5-10 letech, jsou to nejkrvavější ztráty systému.
Alžběta Peutelschmiedová
18.9.2012 at 13.58Promiňte, ale na svou otázku jsem nedostala adekvátní odpověď. Nebyla to rozhodně otázka řečnická. Dále: Co musíme nebo bychom měli udělat, to ví většina zangažovaných, ale já se vždycky pídím po tom – JAK. Pouhé rozhořčení, výčet problémů nebo „nářkologie“ – to je k ničemu.
Petr Koubek
18.9.2012 at 15.27Jak, podle S. Arnsteinové docílíme efektivní změny aktivní participací: chci změnu, musím kroky naplánovat důsledně tak, aby změna terénu pomohla. A dát prostor všem, aby si inovace mohli vyzkoušet, debatovat o jejich přínosu své práci a mít možnost odborné konzultace. Na to se opakovaně zapomínalo, když se reformovalo ve vzdělávání – které navíc na aktivní účasti zainteresovaných coby humanitní oblast stojí.
Zapomínalo se na to možná záměrně, protože při otevřené a participativní změně se nedá dělat kabinetní politika a hlavně, taková změna tvoří znalé a sebevědomé lidi, kdežto všeobecný chaos tvoří jako dlouhodobý důsledek nesamostatné ovce.
Alžběta Peutelschmiedová
18.9.2012 at 19.07Nu, konkrétní odpověď na konkrétní dotaz jsem nedostala, jen slova, slova, slova…Jak symptomatické pro naši současnou společnost, i pro naše školství.
E Kocourek
19.9.2012 at 6.23Pane kolego, IMO stavíte vůz před koně. Není nejmenší důvod přidávat prostředky na vzdělání (ne, že by se mi to nelíbilo!), když společenská potřeba vzdělání a odbornosti v Česku se blíží nule. (Nějakou tu odbornost potřebují a použijí leda přeshraniční pendleři a ti, kdo se chystají emigrovat.) Vždyť jaké jsou kvalifikační požadavky na vysoké funkcionáře (resp. funkcionářky) různých ministerstev a Úřadu vlády? Když najímá pracovníky v Česku zahraniční firma, co musí mladí perspektivní kravaťáci hlavně umět? Hrát squash. Jakou asi odbornost potřebují zaměstnanci nespočetných „veřejnoprávních“ institucí, když vědí, že jejich šéf rozpozná leda zda každý zaměstnanec sedí u svého stolu a zda si ráno včas zapsal příchod.
Tohle není problém školství, a žádný učitel, ani ten sebeaktivnější, to nevyřeší. Procenta studujících a délka studia – to jsou vše úvahy zcela mimo mísu. Studenti, žáci a jejich rodiče nejsou blbí a aktuální potřebnost (či spíše NEPOTŘEBNOST) vzdělání a odbornosti vnímají. A chovají se podle ní.
A pro paní Peutelschmiedovou: Výzva „na barikády!“ nechybí, ta se rozumí sama sebou. Ale ani případná rebelie a defenstrace ten celospolečenský problém nevyřeší – akorát se účastníci budou (chvíli) cítit lépe.
Alžběta Peutelschmiedová
19.9.2012 at 7.58Je mi líto, že jsem se nevyjádřila dost jednoznačně. Tu výzvu „Na barikády“ jsem přece myslela silně ironicky!
Petr Koubek
19.9.2012 at 8.40Nepotřebnost vzdělávání, tak to jsem ještě neslyšel. Myslíte, pan ekolego, že se všichni lidé v práci jen skrývají a čekají na páteček? Že žádný manager nemusí vykazovat velmi přesná data o efektivitě svého oddělení podle daného manuálu? Ve státní správě je to opravdu složitější, protože vyšší funkce, když zrovna nehoří jako v době našeho předsednictví Radě EU, se obsazují podle politického klíče – ale právě proto musí lidé v referentských pozicích o to více pracovat – protže pracují bez zadání, které musí odhadovat z klišé, jimiž je zásobí jejich nadřízení.
Pokud ale většina zaměstnání má Vámi nastíněný profil, pak je to právě výzva ke změně, v této době už nesoupeříme pouze se stejně línými a vychytralými Evropany… To jsem se pokusil říci, snad nejasně, za což se omlouvám.
Situace je taková, že stát bude čím dál více rozpočtově „zaměstnán“ sám sebou – zajištěním zákonných služeb, financováním penzijního systému a správou dluhu. Když se lidi nebudou umět o sebe postrarat a to nikoliv prodejem pančovaného alkoholu nebo repasovaných kradených aut, pak kvalitní vzdělání potřebovat budou (globální konkurence). A úkolem nás ve státní správě je pokusit se spolu s učiteli standardy kvality nadefinovat a v praxi zjistit, kde všude to skřípe. A že to ve školách nešlape jak by mělo slyšíme od pedagogické veřejnosti stále. A určitě to není jen tím, že se žáci dívají na zprávy, vidí aféry v nejvyšších patrech společnsoti a pak je rozebírají s extremisty, nácky a jinými manipulanty na nejmenovaných sociálních sítích.
E Kocourek
19.9.2012 at 9.32… protože pracují bez zadání, které musí odhadovat z klišé, jimiž je zásobí jejich nadřízení. – Bravo, pane kolego! Je zřejmé, že o situaci na českých ministerstvech máte PŘESNOU představu. A ti vaši manageři vykazující velmi přesná data o efektivitě svého oddělení podle daného manuálu, to je také trefa do černého. Předpokládám, že víte, co taková \“efektivnost oddělení\“ znamená třeba v bance.
Výzva ke změně – ano. Ale kde má tato změna nastat, v tom se asi neshodneme. Vy (předpokládám) chcete vylepšovat vzdělávací soustavu. Ano, ale výsledky vašeho úsilí použijí a uplatní právě jenom ti, kdo to vzdělání a odbornost potřebují – kdo opravdu soupeří s vědomostmi nadupanými Slováky a ambiciózními Rumuny, případně s Asiaty. Toto soupeření se odehrává většinou v zahraničí. Z mého pohledu (rád bych se mýlil) většina Čechů pobývajících v Česku do této soutěže NEVSTUPUJE. Nedostanou k tomu příležitost, nejspíš působením neschopné a zkorumpované státní správy (no personal offense meant!). Jak napsal někdo chytřejší než já, chce-li vláda omezit provoz státu, ať začne tím, že zamkne Strakovku.
Třeba by státní správa přece jenom mohla něco udělat pro rozvoj vzdělání. Mohla by ukázat (ale ne jenom deklarovat!), že pro získání místa ve státní správě je POTŘEBNÁ odbornost. Ale ne, že vedoucí zkontroluje, zda uchazeč předložil ten správný diplom (to samozřejmě také!) – že výstupy činnosti státní správy budou ZŘETELNĚ odborně na výši.
Tak dobře – čím to teda je, že ve školách to nešlape, jak by mělo?
Petr Koubek
19.9.2012 at 10.14K Vaší otázce v závěru – to by bylo třeba seriózně a za účasti statisticky průkazného vzorku učitelů, zkoumaných hodin a žáků, rodin, ředitelů (…) zjistit, respektive zjišťovat průběžně. Nikdo to totiž nezjišťuje, zjišťují se hlavně „výkony“, tedy odučené hodiny apočty žáků. A zda se státní peníze utrácejí lege artis. Evidují se výsledky – tedy známky žáků; nyní nově i „koláče“ znázorňující data z různých státních testů, ale analýzy, hodnocení, doporučení, pilotní ověření, legislativní změna a implementace (+ vzdělávání)… to jakoby nám dosud mnoho neříkalo; uvidíme, co s tím provede nový pan ministr, který je nejen manažer, ale i výrazná odborná autorita.
Jinak se s obsahem Vašich připomínek celkem ztotožňuji, i když nejsem takový pesimista, že by Čechům státní správa v něčem moc bránila – Linet, Škoda, ČEZ, PPF (v těchto dvou případech spíše naopak 🙂 ), programátoři, lékaři, vědci, nevládky pomáhající ve všech koutech světa; mimo jiné jsme ve světě známí jako vášniví turisti, kteří rádi hazardují se zdravím :)… Přiznejme si, že stát řeší a řešit bude vždy hlavně boj o moc; prostě je ten aparát „tak trošku“ zneužívaný… a na omezování lidí zas tolik času nemá…