aneb Ten, kdo si neviděl na špičku nosu
Tento příspěvek je trošku víc o veřejném prostoru a veřejných věcech než o edukaci; přesto sem patří, protože slovo vysílané na vlnách veřejnoprávní televize má vysoký edukativní a formativní náboj. A bez reakce, protože takto ostré a v tak vypjaté chvíli, nemůže zůstat, zvlášť, když jsem učitel výchovy k občanství.
No nic, přiznám se, zas jsem se na V. Klause, kterému část „kulturní a mediální fronty nevolených samozvanců“ říká bůhvíproč Kikina, opět koukal, poznej nepřítele. Co jsem čekal?
Státníka, který stručně zhodnotí vývoj v zemi, poukáže na dobré i špatné a pak se zaměří na budoucnost, zasměje se svým známým omylům, popřeje nám všem vše dobré a odejde se ctí. Nebo chilské pero v klopě, havlovský poloúsměv; cokoliv! A nic.
Nestalo se nic, ve slovech zakletá a neuměle skrývaná nenávist, lži bez odpovědi, osočování kohokoliv, kdo se dotkl „Jeho“ majestátu, sebepotvrzování konečně bez drzých novinářských dotazů, byť krotkého Jakuba Železného…
Pro Klause 20 ztracených minut, které vyšuměly typickým kafemlejnkem, pro mne utrpení masochisty, pro zemi a její občany – vůbec nic. Zas ta optika, že EU nám do našich zlodějíčkovských praktik nemá mluvit, stát může za to, že lidi kradou, kdykoliv si sednou do kanclu s koženou židlí a zlatou jmenovkou, že to zvládneme sami a nejlíp… Sbohem, člověče, doufám, že brzy zapomeneme!
Nejhorší ideologové se poznají na první poslech, neznají humor a (sebe)ironii. Ale je konečně, konečně konec ostudných deseti let permanentní kampaně a hledání nepřítele, která sebrala většinu energie muži, který bohužel byl desátým prezidentem na Pražském hradě!
Vzdělávání – věc veřejná
O blogu
učitelský ranhojič; https://gramotnosti.blogy.rvp.cz/files/2018/09/koubek.png
Alžběta Peutelschmiedová
8.3.2013 at 14.22Pane kolego,
vy neučíte občanství, ale nenávisti.
Petr Koubek
8.3.2013 at 14.45Kdo seje vítr…
Zdeněk Sotolář
8.3.2013 at 19.34Já ale doufám, že alespoň dvě témata nám s Klausem nezmizí: pochybnosti o EU (především o její zrůdné byrokracii – prý máme dokonce normu na délku a prohnutí banánů) a pochybnosti o pravdách ekologické lobby (však vidíme, kam nás přivedlo fotovoltaické šílenství – to není záchrana planety, ale byznys v tom nejhorším slova smyslu).
Ondřej Neumajer
8.3.2013 at 21.45Váš příspěvek mne pane Sotoláři opravu dostal. Musel jsem se opakovaně ujišťovat, že to myslíte sarkasticky. České byrokracie nám dává jen omezený mandát kritizovat (za všechno dobré, co nám přinesla) na EU jako její největší slabinu její byrokracii. A zdokumentování fotovoltaického podnikání podnikatelskými skupinami, které nemají s ekologickými organizacemi vůbec nic společného, se napsalo a zdokumentovalo tolik, že to asi těžko mohlo člověka minout.
Souhlasím, s byrokracií a zloději se smířit nesmíme. Jen jejich rozpoznávání asi málo ve školách učíme.
ON
Zdeněk Sotolář
9.3.2013 at 10.36Protože my sami produkujeme dost byrokracie ještě neznamená, že pro samé „dobro“ přehlédneme byrokracii EU, nebo že máme „omezený mandát“ k její kritice. Copak jste přehlédl například balík stupidit kolem projektů OPVK? Monitorovací zprávy vrácené kvůli posunutému logu? Těžko mohlo člověka minout vše, co se napsalo a zdokumentovalo o tisících stran přelijakých evropských předpisů a norem. Omezený mandát ke kritice má ten, kdo si nějaké omezení sám připouští.
Radek Sárközi
9.3.2013 at 12.52Ohledně byrokracie – ví někdo z nás, co si vymysleli čeští úředníci a co úředníci z Bruselu? Například právě v projektech OP VK. Podle mě to nevíme a velmi bychom se divili, že čeští úředníci požadují něco, co bruselským vůbec nevadí… A naopak bruselští úředníci požadují rozumné věci, ale čeští politici je ignorují (např. aby kontrola projektů byla nezávislá, aby šly peníze na rozumné věci, aby se nepodvádělo…).
Zdeněk Sotolář
9.3.2013 at 20.23Souhlasím, to asi nikdo přesně neví. Já bych to viděl tak, že bruselské požadavky jsou dobrým odrazovým můstkem pro naše kreativní byrokraty. Ale na bruselskou buzeraci si stěžují např. mnozí podnikatelé. Jen tvrdím, že s Klausem zmizí silný hlas pochybností o evropské integraci. A vida, hned čtu, že prý máme omezený mandát ke kritice. Vybral jsem byrokracii jako příklad neduhů EU, neříkal jsem, že je největší. Je snad „všechno dobré, co nám (EU) přinesla“ opravdu důvodem k tomu, abychom raději mlčeli?
Radek Sárközi
10.3.2013 at 0.44Jenže sám nevíte, co konkrétně špatného přinesla bruselská byrokracie… Možná jsou to všechno jen výmysly našich úředníků! Ohledně evropských fondů přišli na nepravosti právě bruselští úředníci, nikoliv čeští.
Zdeněk Sotolář
10.3.2013 at 9.42Pane kolego, nemá smysl se dál handrkovat, když to nevíme oba. (Ví to vůbec někdo? Zajímalo to vůbec někoho?). Jen je mi divné, že orlozrací bruselští úředníci včas (nebo ještě vůbec?) neodhalili ty „výmysly našich úředníků“ a neklepli je přes prsty. Pokud to neudělali, jsou s nimi zajedno.
Zdeněk Sotolář
10.3.2013 at 9.55Ještě pro Ondřeje Neumajera k té ekologii. Ekologie (samozřejmě že přináší také dobro, ale to nebere a neomezuje mandát ke kritice) vytváří také atmosféru, ve které se daří takovému ekobyznysu, ať už jde o přímé propojení konkrétních lidí a organizací, nebo nejde. Vousatý baťůžkář s transparentem v ruce asi netuší, v co se jeho přesvědčení, nadšení a protesty přemění. Brusel nám klidně zadotuje neobdělávání orné půdy a její zbytek si sami zamoříme žlutým morem na ředění benzínu.
Ondřej Neumajer
10.3.2013 at 10.26Možná více nežli ta témata mi vadí jejich napojení na V. Klause, jak jste jej provedl. Jeho dlouhodobý populismus a podněcování k nacionalismu a xenofobii mělo právě v diskuzích o těchto dvou problémech asi největší průchod. A ač souhlasím, že kriticky přemýšlet a hledat důkazy je potřeba vždy, považovat tento odkaz za to, „co nám s Klausem nezmizí“ mi přijde jako téměř vítězství jeho jedovatých uštknutí uměle rozdělující lidi v naší zemi. Na obě tato témata se lze dívat mnohem více odidealizovaně a bez takových emocí, jak to dokazují téměř všechny vyspělé státy v Evropě. Podpora tohoto černobílého vnímání, dělení na přátele a nepřátele, se mi hodně protiví.
Zkrátka, po Klausovi se snad diskurz nad těmito tématy vrátí do věcné roviny, tak jako na západě.
ON
P.S. Jen tak trochu očekávám, že to nebude již nyní, po Klausově odchodu z hradu.
Radek Sárközi
10.3.2013 at 11.57Těším se na to, že nový prezident bude lepší. 😀
Zdeněk Sotolář
10.3.2013 at 14.28Věděl jsem, že to napojení vzbudí reakci a že si něco vykoleduju. Jen doufám, že se jednoho dne podíváme bez emocí a černobílého vnímání nejenom na obě témata, ale i na samotného Klause. To samozřejmě nebude, snad ani nemůže být hned.
Petr Koubek
11.3.2013 at 8.57K OP VK máme informací dost. Manuály vnikají v dílně absolventů VŠ, kteří tvoří značnou část odboru administrace. Protože ti lidé v životě žádný projekt neřešili a tlačí se na ně, aby se „čerpalo“ a nikdo nic samozřejmě předem (v letech 2004-06) nepřipravoval (český zlozvyk nebýt nikdy na nic připraven, ani když jde o desítky miliard pomoci výuce…), „řízení“ vypadá tak, jak vypadá, včetně hektických změn v pravidlech administrace. A není to situace jen na OP VK, zeptejte se starostů obcí… Je to jako se vším u nás, administrace znamená přípravu, průvodcovství a pomoc, nikoliv obtěžování – nízká absorbční schopnost vyplývá podle mne z dlouhodobé zkušenosti subjektů s českými neinvestičními dotacemi a s nechutí se do toho zapojovat (čest výjimkám).
Nechci v žádném případě bránit nijaká špatná rozhodnutí nebo chránit zapírat, že existují také politiky dobré. Ze své relativně detailní znalosti procedur Evropské komise z doby českého předsednictví EU tak alespoň vím, že v této instituci je veřejný zájem chráněn a je významně regulována možnost zákulisního ovlivňování nebo zneužívání postavení; nástroji regulace je vysoká kultura transparentnosti a otevřenosti veškerých jednání. Úplně stačí, že jsou ke všem jednáním zveřejněni účastníci, audionahrávky průběhu jednání a zápis s úkoly. Jiná je ovšem situace v politických orgánech, parlamentu a zejména Radě EU. V Radě je nejsilnější lobby států, v parlamentu korporací. To je ale přeci podobný model, jakýá známe z ČR. Říká se to mu zastupitelská demokracie, která má za občany kontrolovat byrokratický aparát, který má zase za úkol sledovat vybrané oblasti života a pro politiky zajišťovat spolehlivá data, prostě hrozný systém, ale nejlpepší, který znám!
Pan kolega Sotolář hovoří o lobbyingu producentů biomasy a fotovoltaiky jako velký znalec. Já jsem v té věci amatér, jen ale upozorňuji, že pokud jde v našich operačních programech o desítky miliard korun a šestiletý horizont, jde nyní v energetice o horizont 40-60 let a biliony EUR (životnost zdrojů, které se chystají jen země EU vybudovat, a cena jejich instalace). Kritizovat nebo analyzovat tento problém jako boj ekologů, nedej bože dokonce nebohých ekologických aktivistů, proti pragmatikům je proto naprostý blábol! Ujišťuji, že mezi investory není ani jeden lidumil a ani jeden z nich se nestydí, že je úspěšný pragmatik! V podstatě v diskusi půjde nyní o to, kolik pracovních míst v evropských zemích nabídne lobby velkých zdrojů (hlavně uran) a kolik lokální zdroje (biomasa, fotovoltaika). Tou cestou pak půjdeme a ČEZ a PPF jako kamarádi bývalého prezidenta budou první, kdo do nových zdrojů budou investovat.
Pro odpůrce fotovoltaiky kvůli přepáleným garantovaným výkupním cenám jen upozonění – v Temelíně se zatím nestaví, protože se nepodařilo na vládě a potažmo v Energetickém regulačním úřadu VYLOBBOVAT dostatečně vysokou GARANTOVANOU výkupní cenu energie (kterou platí spotřebitel, ne vláda) z jádra! Hlavní investor ČEZ jasně přiznává, že za „nejistých podmínek“ do investice nejde.
Na Klause se dívat ne-černobílou optikou je ztráta času, on to taky nedělá (viz příspěvek pana dr. Neumajera výše). Všimněte si, že rád přednáší a většinou hodně silné teze bez kloudného zvážení, neřkuli vyvrácení protiargumentů. Jeden obecný argument má – svobodu trhu, obchodu… Promýšlet problémy složité globální civilizace a jít na to s jediným, univerzálním východiskem, je sice pěkné a pro veřejnost srozumitelné (politicky čitelné a i úspěšné), ale poslechněte si, co o těchto „vševysvětlujících teoriích“ říká pan prof. Koukolík ve třetím dílu „Hádala se duše s tělem“. 🙂
Nový prezident bude stejný profesionál jako ti dva před ním; o to nemám strach 🙂 Jako eklektik a chytrý člověk by si měl Miloš Zeman pomníček vybudovat spojováním lidí pro úsilí o budoucí kvalitnější život (negace negace); zda mu to dovolí jeho nevyzpytatelná povaha? Držme mu palce!
Zdeněk Sotolář
11.3.2013 at 12.44Řadu věcí si nějak nemohu dát do souvislosti s tím, co jsem skutečně řekl. Ale budiž: zřejmě jsme odšpuntoval jakéhosi džina. Možná bude ještě příležitost se na některé věci podívat v klídku. Zdravím.
Petr Koubek
12.3.2013 at 13.06Dodatek k bývalému prezidentovi z kruhu jeho nejbližších, od posledního federálního premiéra, Klausova velmi blízkého spolupracovníka a ministra Jana Stráského.
Alžběta Peutelschmiedová
13.3.2013 at 22.05Doporučuji přečíst si na Neviditwlném psu článek Ivana Pilného z 13.3.: Jsme opravdu takoví hulváti?
Petr Koubek
17.3.2013 at 18.38Blog pana Pilného jen opakuje stereotypy jako \“obludná bruselská byrokracie\“. Je snad obludná byrokracie horší v tom, že ji nehlídají a neusměrňují pražští, brněnští či ústečtí politici, pod jejichž rukama jsme dokázali za 20 let rozkrást nejprve ekonomické základy země a nyní i eurounijní dotace?
Víc diskutovat o panu Klausovi nechci. Byl ale alespoň ve své aroganci a pýše demokrat. Miloš Zeman se zatím tváří, že bude demokrat selektivně, s někým se bavit vůbec nebude. Jako člen Strany zelených vím, že Pro Klause jsme byli respektabilní blázni, pro Zemana budeme jednoznační škůdci; a věřím, že se mýlím 🙂
Alžběta Peutelschmiedová
18.3.2013 at 10.53Je klaus (psáno s malým k) ve vašem komentáři nepozornost, nebo se projevil Freud? Po válce se taky psalo němec (s malým n). Ze Švýcarska se mi ozval můj vnuk. Chování některých Čechů vnímá jako projevy nevychovaných děcek. Naštěstí to obyvatelé této země – s kultivovaným respektem ke každému – tak moc nesledují.
Petr Koubek
18.3.2013 at 12.39Šlo o chybu, paní docentko, děkuji za upozornění. Jinak s ohledem na působení bývalého prezidenta je potřeba říci, že to byl on, kdo vyznával konfrontační styl, a určitě by právě on polemiku, byť sebetrvdší, nepovažoval za projev neslušnosti. A co se týče nějaké loajality apod., určitě by zrovna Klaus nepovažoval loajalitu ke své osobě za něco důležitého, když zrovna sedí na židli prezidenta (který je coby neodpovědná instituce v podstatě ceremoniářem, s důležitou výjimkou jmenování členů bankovní rady). Je to jinak, on chtěl a chce být uznán jako vědec a úspěšný politik. A k tomu potřebuje tvrdou polemiku a existenci protinázorů. A když nejsou, co udělá Klaus? Protinázor a oponetny si vyrobí!