Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Napišme to politikům aneb máte zájem o učitele?

Závěrečnou aktivitou celkem povedené, uvidíme, jak úspěšné, kampaně „Česko“ mluví o vzdělávání je sdílený dokument, kde má veřejnost prostor vyjádřit se k cílům vzdělávání pro 21. století a navrhnout revizi vzdělávacích cílů stanovených pro veřejné a soukromé školství školským zákonem. Je ale problém zvaný vzdělávání, resp. školní vzdělávání ve formulaci cílů? Odpověď se pokusím vyjádřit v tomto příspěvku:

VI. Jak zajistit, aby byly cíle pochopeny, akceptovány a ne výhradně formálně, na papíře, naplňovány?

Cíle vzdělávání definované RVP ZV a následně vtělené do školského zákona reagují na výzvy 21. století; přesto jak se zdá “nezafungovaly” ve smyslu výraznější kulturní proměny školy. Když pominu krajní polohy debaty, že čas veřejné školy skončil; takové debaty se neúčastním :) ; je třeba hledat nástroje a cesty, jimiž se papírové cíle a papírové myšlenky mohou stát hnací silou změny v rovině vyučování, myšlení a praktik učitelů.
• první souvislostí, již je třeba promyslet, a domnívám se, že tato aktivita v rámci “Česko mluví campaigne” :) , je vhodnou příležitostí, je otázka, zda jsou cíle nepochopeny an sich, a nebo pochopení a akceptaci brání něco jiného. Jak na to?
• realistickým nástrojem, jímž můžeme zjistit, kdy a proč učitel mění své praktiky (a je možno po něm třeba požadovat “přecílování” jeho snah) a kdy ne, je terénní výzkum s učiteli na různém stupni jejich kariéry přímo ve výuce. Další metody statistického zjišťování přinesou řadu zajímavých údajů, ale klíčem je podle mne strávit s učitelem a jeho žáky čas, poznat svět jeho vizí, představ, projekcí a jejich realizací; poznat to, čím se řídí, když plánuje a když jedná ve výuce.
• jsem přesvědčen, že teprve když pochopíme, že učitel mění své praktiky vždy za nějakým účelem, po nějakém impulzu a po jiném naopak nikdy (není to samozřejmě vydání “metodického a pomocného” minimálního náhodného standardu :) ), můžeme přemýšlet, jak se mu tímto způsobem nabídnout vedení směrem k akceptaci našich nových a lepších vzdělávacích cílů.
• shrnuto: musíme více vědět o učitelích, zajímat se o ně a o jejich reálné problémy, otázky, dilemata, která řeší; získat jejich důvěru a potom s nimi pomalu zahájit diskusi o tom, zda nějaké cíle mají, zda je potřebují… A na konkrétních aktivitách a při jejich reflexi “po výukové akci” je pak vést ke změně praktik a posléze třeba i myšlení.

Vzpomeňte si na počátek reformy kurikula; idea dvoustupňového kurikula přicházela zcela v souladu s kritickým myšlením k učitelům seshora, od velkých myšlenek: participace učitelů a žáků na tvorbě kurikula a tím odpovědnosti za vzdělávání, autonomie škol a sebehodnocení, aktivizace všech a commitment jako hlavní prostředek k dosažení dobrých výsledků učení, obrat pozornosti k činnosti a kompetencím žáka a formativnímu hodnocení jeho skutečného pokroku, zařazení aktuálních globálních témat… Reforma, jak se dnes zdá, zásadně neuspívá (kladla-li si za cíl kulturní proměnu školy a vyučování); a neuspívá, protože od velkých myšlenek “nedoklesala” do tříd, škol, hlav ředitelů škol a pedagogických pracovníků (nebyla adekvátně podpořena v konkrétním jednání a myšlení učitelů, nebyla doprovozena potřebnou materiální, morální podporou ani mediální iniciativou (srov. T. Janík a kol., 5 publikací a závěrečná doporučení “Kvalitní školy” vzniklé v rámci národního projektu OP VK Kurikulum G);
Iniciativu tedy přirozeně převzala neřízená komunikační smršť, v níž se jako kapka v moři ztratili vzdělávání, žáci a učitel; a výsledkem je pachuť, že kdo byl aktivní, byl vlastně pitomý, protože stačilo počkat, až se reforma přežene…. Proto zůstala podle mne zatím na půl cesty, nevyužila svého počátečního potenciálu a nenaplnila ani cíle vzdělávání ze zákona.
P. Koubek


    hodnotili 4 uživatelé

3 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Reforma nedostala ani čas, aby řádně doklesla do tříd, a už ji dávno mnozí obviňují z neúspěchu a snaží se ji nahradit něčím dalším, třeba přeformulováním těch neobecnějších cílů. Proč by měly nějak zafungovat? Stačí pár let počkat a ono se to zase přežene.

  2. avatar

    Obávám se, že nikdo moc neví, co bylo původním hlavním cílem kurikulární reformy... Je to někde sepsáno? Jedním z viditelných výsledků jsou např. pětisetstránkové ŠVP, které se aktuálně přepisují podle nového RVP ZV. Ale když budou učitelé pořád přepisovat ŠVP, kdy budou mít čas si kvalitně připravit výuku?

  3. avatar

    Radku, dost z principů reformy a trendů, na něž reagovala, je popsáno v platných kurikulárních dokumentech, tedy v úvodních kapitolách jednotlivých RVP, zejména celkem obšírně v RVP ZV (i když na webu Česko mluví se píše o tom, že jsou cíle formulovány jako individuální a ne jako cíle pro školskou soustavu, jak je formulovala Bílá kniha)... Teoreticky o vzdělávacích cílech v souvislosti s kurikulární refornou psala J. Skalková (2007) zde. O jejich přenositelnosti do výuky, do tvorby příležitostí k učení se žáků a praktik učitelů, resp. o způsobu řízení reforem v této zemi je celá současná polemika a snad taky trošku můj příspěvek.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.