Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Dívkám

Byl to čas, jímž hluboko do dospívání jakoby se protáhla léta osmdesátá, jejich indiánská nedospělost a klid, který si žádal rozvířit; všechno bylo levný, ještě, všude spousta brigádní práce, samozřejmě na černo. Nikdy dost peněz, vždy ale nějaké peníze na – rokáč. „Internet“, tedy tu slavnou konektivitu, musel chtě nechtě člověk nahrazovat tím, že byl nějakou osobností, s níž se chtěli bavit jiní. Doba fandila výstřednostem a hlavní věcí byl chytrý vzdor.
Nikdo z té generace roku 1990 by se prostě nekoukal (hahaha!) na Československo hledá stars. Stars se ale daly v televizi slyšet i tehdy. Ano, tehdejší Československá televize pouštěla celé koncerty takových hvězd, jako byl Dunaj s Kolšovským, Garage Tonyho Ducháčka, Už jsme doma (to byli pro nás úplný Marťani, protože uměli hrát), Zuby nehty, M. Ch. Band a také Psí vojáky. To jsme byli my, náš internet a kulturní rozhled. Nesmím zapomenout na knihovnu v rumburském klášteře, kde se daly nalézt knihy jako Dálkový výslech s Václavem Havlem nebo Alternativa Mikoláše Chadimy. A samozřejmě chodil každý týden časopis Rock & Pop, který se nezabýval, co kdo má napajcováno na ksichtě ani jaké modely nosí, v čem jezdí a s kým spí. Ten časopis psal o muzice a koncertech. Hodně se tehdy vše točilo kolem labelů, jak jsme tomu říkali, zejména Black Pointu…
A hlavně nám bylo mezi čtrnácti a dvaceti lety… Takže povinností bylo chodit na punk a tam se potkávat s dalšími lidmi. A byla to kolikrát jiskřivá setkání mezi Varnsdorfem, Novým Borem, Děčínem a Teplicemi. Konektivita, jak by popsal Bořivoj Brdička, neboli komunitarismus nebyly raným devadesátým vůbec cizí. V Liberci, Děčíně a Litoměřicích tehdy hrál i 5x za rok Filip Topol s Psími vojáky. Samozřejmě že hrál dívkám, protože kluci se na koncertě jen ožírali a sprostě nadávali, kdežto dívky… Tančily, svíjely se do rytmu nekonečných Topolových tirád a „opusů“. Kluci měli rádi Hospodu a Nedoryho, holky všechno, hlavně malou hlavu za piánem; a poslouchaly, jak prší a prší…
Jeden z nejlepších vojáčích koncertů jsem zažil v roce 1995 v pražském klubu Na petynce. Šli jsme myslím s bratránkem a kámoši z vojny na prodlouženou vycházku. Na Topolových koncertech byla nejdůležitější atmosféra. Atmosféra. Po pás jsme se při koncertu plazili v prachu prázdných ulic. Noci byly nekonečné jako velkoměsto pro kluka ze Sudet. Na koncertě jsem žmoulal v kapse Dílo Jana Nerudy a dvě papírové dvacky. Dívkám tak vyprávěl Filip Topol i Neruda. Básníci překvapení v nějakém tom nedostaktu; jeden byl překvapený, Filip ovšem UMĚL PŘEKVAPIT. Na koncertech se tehdy na začátku všichni tlačili na pódia ke klavíru, ne-aseptická doba…
Nebyl jsem nikdy návštěvníkem koncertu, který zpívá texty s autorem či protagonistou, většinou proto, že jsem neměl prachy na aktuální kazetu, ani známého či známou, kdo by ji vlastnil a půjčil ke zkopírování.
Na petynce jsem tehdy slyšel (myslím) poprvé písničku, která se pořád točila kolem a kolem – s bratránkem jsme se na sebe dívali: jó, je to takovej, jó, je to takovej… Sakra, když to zazpíval asi po dvacátý, říkali jsme si, do háje, co je, kdo je to „takovej“. Na konci písničky Topol poodhalí, že se jedná o „řetízkovej kolotoč bez obsluhy“. Metafora „předkrizových“ devadesátých let; tedy pro nás, písnička samozřejmě směřuje zpět do divočejších a indiánštějších let osmdesátých na pokraji androše. Pro mě a lidi v sále ale objímala jedině „teď a tady“ Řetízkovej kolotoč, bez obsluhy, rum, pot, smrad, prach, noc, která nekončí jako ulice Jana Patočky když není na noční spoj, nekonečnej a bolavej svět a na konci … bez obsluhy, ráno, slunce a rosa, rosa a slunce?
Do roku 1998 jsme na Vojáky chodili každý rok několikrát; potom, na prstech jedné ruky. Plánovalo se to, koukali jsme na plakáty u Vagonu. Pak přišel rok 2011 a kolotoč někdo vypnul. Ani jsem si nevšiml, že ho zase zapli; a včera – ve věku 48 let…….. To už víte.
Takže sbohem, v devadesátých, kdy jsme si úplně všichni stejně říkali „chodim po tom městě, nemám ani na tramvaj, není jaksi na místě, že bych se z toho vyhrabal…“ ale bylo to tak, bez přívlastků, protože jsme byli „mladý“, už dávno nejsme. On TV po jakékoliv vážně míněné kultuře ani stopy; jen občas někdo zkusí „zaprovokovat“ s „koulema doprava“. Ani bychom nevzdechli, protože ten člověk by s námi neseděl s milým a chápavým úsměvem odjinud u piána a nepovídal by si s holkama i s klukama, kteří ještě neusli pod tíhou pozdního času nad ránem, „á jem laky, vždyť ty taky, nad městem sou, slunce mraky…“ Tahle je pro Vás!

My měli vojáky, dneska maj „dívky a hoši“ Youtube, sociální sítě, Code Mode a Flair, Votoč vohoz a styly. Jaké to asi je? Stejné, nebo jiné? Totální singularita Petynky a pozdně ranního lezení po střechách paneláků zůstává s námi stejně jako Filip Topol; a s námi i odejde?
A to právě asi ne, protože ta muzika promlouvala k patnáctiletým prokazatelně i v roce myslím 2004, kdy Vojáci zas po čase přijeli do nejsevernějších Čech. Zase nepochopitelně pochopený i těmi úplně nejmladšími návštěvníky. Díky, S boheM!


    hodnotili 3 uživatelé

7 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Krásné rozloučení. Tuto dobu jsem takto nezažila, ale z textu na mne dýchly i mé vzpomínky. Moc díky.

  2. avatar

    Třeba budu jednou otravnej starej dědek a budu všem svým spoluobčanům, kamarádům a známým v krásné a čisťounké globální totalitní Číně vyprávět o prachu a svobodě :)

  3. avatar

    Takže mám tento příspěvek chápat jako záznam do kroniky aneb "Moje milá Sally"? :)

  4. avatar

    No vždyť víš... Milý deníčku :) Prostě jsem rozvedl svůj status na FB: na památku největší show první poloviny devadesátejch... Škoda, že už neplatí, jsem mladej, kdo by si to byl tehdy řek......

  5. avatar

    Nebudu nebudu nebudu Nebudeš nebudeš nebudeš Nebudu nebudu nebudu
    ...ale budeš!
    Petře Koubku, díky, díky.
    Víš co chci, Sakramiláčku? Krátkou ženskou, Krátkej hrob a na něm krátkej nápis.

  6. avatar

    Aj - vzpomněla jsem si, jak jsme šly s kamarádkou na vejšce na Žiletky .... Tak jsem dnes pustila Chce se mi spát dceři, hezkej večer ... až noc

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.