Řešíme-li problém „nás učitelů“, v poslední době mám trošku pocit, že jej řešíme tak trošku proti sobě a svému stavu. Určitě bych se být námi 🙂 pokusil veřejnosti sdělovat, že chceme ve školách co nejlépe kvalifikované a motivované lidi, těm chceme vytvářet co nejlepší podmínky pro jejich profesní rozvoj. A my – my zatím jen nadáváme, třeba na „pajdák“…
Dopustím se osobní odbočky a pak k věci: osobně si na fakultu moc nepamatuji (1996 – 2002), spíše jsem se věnoval časopisu, objížděli jsme ČR s dalšími mladými „spisovateli“, obráželi jsme studentské konference, tlačili jsme se do „grantů“ našich učitelů, aby bylo na vlak a na knížky, odskočili jsme si na Erasmus… prostě vysoká škola, hlavně zážitky, a KONTAKTY!
Praxe byla frustrující, protože ty spousty myšlenek, které učitelské praktikování ve třídě přináší, nebylo jak ukotvit, nebylo moc se s kým poradit – systém profesní podpory pro učitele v praxi NEEXISTOVAL. A to jsem já osobně měl kliku, že ve sborovně tehdy zůstával milý Vladimír Holeček a mohl jsem si tak o svých pocitech a potřebách svých i žáků (jeho nejmladšího syna jsem navíc učil češtinu, takže měl i informace „z druhé strany“) povídat – dneska bychom řekli, měl jsem neformálního MENTORA. Možná i pro tuto naprosto chybějící podporu praxe jsem to po osmi letech (2000 – 2008) středoškolské výuky zabalil a jsem tam, kde jsem…
A teď k meritu:
1. Hodnocení učitelů v praxi a jejich počáteční kvalifikaci prosím nemíchat, více k tomu mé vystoupení na kulatém stole SKAV a EduIn k tématu (od 1:40:00)
2. Ačkoliv sdílím radost z toho, že dnešní otevřený a všem přístupný svět je již za téměř obecnou normou, nejlepší učebnicí apod., je třeba si uvědomit, že toto neplatí ZDALEKA PRO KAŽDÉ DÍTĚ. Obecné veřejné školství (zde v ČR aspoň do těch 15 let, což je podle mne málo, ale budiž) je ale ten státní nástroj garance práva pro každé dítě na základní vzdělání. Takže i když i v něm jsou bariéry (lobby speciálních pedagogů s jejich „ZŠ praktickými“ např.), je určitou zárukou integrace společnosti. A míra integrace je jednou z kvalit, které rozhodují o tom, jak se v takové společnosti žije…
3. Napřel bych proto síly a intelekt (a prostředky) do:
– zkvalitnění počáteční UNIVERZITNÍ přípravy učitelů v pedagogice, psychologii a didaktice; a určitě bych z podmínky pedagogického vzdělání nikam neustupoval!!
– kvalitních profesních standardů pedagogických pracovníků v praxi
– přípravy ředitelů škol na náročný úkol formativního vedení učitelů a na rozvíjení personální politiky školy. A pozor, ředitel nemusí sám celé to hodnocení provádět, jen navrhne design, systém autoevaluace ve škole, rozdělí pravomoci, odpovědnosti!! Svého času to dělal dobře pan kolega Hřebecký na Gymnáziu Jižní Město – BTW, další skvělý pedagog, který ze školy sběhl, a pracuje v EduIn…
– metodické podpory učitelů v praxi a do vytváření takových podmínek, aby měli možnost reflektovat své vyučovací praktiky, a tak zlepšovat svou práci (a nehonili se „jako psi“, jak to dnes často je).
Děkuji za případné připomínky, pěkný den,
Petr Koubek,
bývalý středoškolský učitel
referent NÚV Praha,
doktorand pedagogiky MU Brno.
E Kocourek
13.3.2014 at 17.56Chceme ve školách co nejlépe kvalifikované a motivované lidi a těm chceme vytvářet co nejlepší podmínky pro jejich profesní rozvoj. Kdo je míněn tím \“my\“? Obávám se, že tím podmětem nemohou být \“my učitelé\“ – učitelé přece žádné podmínky pro profesní rozvoj žádným lidem (kromě studentů) nemohou vytvářet! Nemají k tomu prostředky, a hlavně to přece vůbec není jejich starost! Zdá se, že (nejen) zde autorovi nerozumím.
Ale chtěl jsem se pozastavit nad jinou (nejspíš terminologickou) nejasností. Když napíšete \“co nejlépe kvalifikované\“, každý si pod tím představí něco jiného, ale toto je celkem očekávatelná různost názorů. Jenže co znamená \“co nejlépe motivované\“ ? Když chce učitel motivovat studenty, postaví před ně maximálně zajímavou úlohu. Lepší studenti se vrhnou na problém a vymýšlí a zkouší a hledají (až najdou) řešení. Jsou dobře motivovaní. Ale horší studenti se na úlohu vykašlou a hodinu proflákají. Chce-li učitel motivovat tyto studenty, vyhodnotí jejich nečinnost, nasází jim koule, připomene, co měli a mají dělat a ujistí je, že příště bude sázet koule znovu. Někteří z těchto studentů se proberou a vrhnou do práce a začnou produkovat výsledky. Jsou také dobře motivovaní?
Kterou z těchto variant má pan autor na mysli, když chce ve školách co nejlépe motivované lidi?
Petr Koubek
13.3.2014 at 20.24My = pedagogická veřejnost.
S tou motivací učitelů jste to, pane kolego, vůbec nepochopil… Pojmenovávám výzvy doby, nic víc, formát je blog, čili názorová platforma. Vaše otázky ale nezpřesňují, co je obsahem textu, ale nějak to vše zamotávají.
Petr Koubek
19.3.2014 at 12.10V kontextu tohoto blogového příspěvku si dovoluji čtenáře Metodického portálu upozornit na delší, hlubší a komplexnější text o problematice počáteční kvalifikace a dalšího profesního rozvíjení učitelů autorek Walterové & Spilkové, který zveřejnily Literární noviny a on-line je dostupný na EduIn. K postojům v tomto textu se v jejich celku i v detailech hlásím.
Odkaz na text „Vedení pedagogické fakulty vítá diskusi o učitelské profesi“
Dvě motta z textu: „Rozhodně by bylo zapotřebí přejít od mediálních kampaní, vzájemného obviňování a občas demagogických názorů k věcné diskuzí a ke konstruktivnímu řešení problémů. Vzhledem k mnohaletému zanedbávání daných témat půjde o proces dlouhodobý, který bude vyžadovat intenzivní spolupráci všech zainteresovaných, zejména reprezentantů vzdělávací politiky, fakult připravujících učitele, školské praxe a profesních asociací.“
„T. G. Masaryk požaduje ‚aby i učitel v první třídě měl ucelené vysokoškolské filozofické vzdělání. I když nebude filozofii učit, má filozofem být, aby byl moudrý, nezjednodušoval problémy, neuchyloval se k demagogii, měl širokou škálu fantazie a citlivě reagoval na jemné předivo utváření lidské osobnosti‘.
Profesionalizace celého učitelského stavu je, jak můžeme sledovat, velké téma mezi všemi aktéry a zájmovými skupinami. Začne s tímto cílem operovat i někdo „nahoře“, v exekutivě?