Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

A je tu listopad…

V mediích se řeší, že se bývalý a současný „prezident“ snaží relativizovat dějiny a svými nejapnostmi zakrýt svou skutečnou agendu… Ale zdá se zároveň, že lidi (mimo novináře, kteří o tom přirozeně psát musí, jde přeci o veřejně známé osoby a „názorové vůdce“..) tyhle pitomosti naštěstí nezajímají – sociální sítě řeší částečně privátní věci spojené se vztahy, částečně fotbalový zápas podzimu s Islandem a dost tedy se řeší, co kde kdo na podzim před 25 lety dělal. Tož i já se přidám k tomuto třetímu proudu, protože mé vztahy a sportovní nadšení jsou zcela v normě :)
Tak za prvé, musím říci, že dějiny lze analyzovat z makroperspektivy a mikropespektivy – makroperspektiva listopadu 1989 může vypadat asi takto (stav mysli autora textu na FB):
Ten režim byl závislý na fungujícím „východním partnerství“ a akčnosti varšavského paktu; a když zvolil Michail Gorbačov pluralitu a sebeurčení států, byli v politbyru v háji: proto když měnili Jakeše, vybrali výpravčího Urbánka – vždyť ten režim, slovy M. Štěpána, byl úplně bezradnej a předal by býval moc v poklidu každému, kdo by tam přišel a tvářil by se jen trochu sebevědomě…
Když si matně vzpomínám, jak tehdy šel čas u nás na vsi, myslím, že opravdu rozhodlo to, že to ve středu a ve čtvrtek pustili do televizních novin (soudím podle toho, že moji rodiče plakali, když ty statisícové demonstrace viděli) a pak to, že Štěpán neuspěl v ČKD… (takže pomohl velmi i P. Miller z výboru dělníků, budoucí federální ministr práce). No a jistě frustrace lidí, která ale podle mého neměla zcela sdílené cíle a hodnoty (to je iluze…). Nicméně to nic nebere na fascinující atmosféře náměstí – nejlíp o tom svědčí, když si vzpomenete na „stávku“ 27. listopadu 1989 a následující 4 týdny na náměstích – to byl fakt lidovej masopust. Tehdy poprvé a na dost dlouho naposledy se v této zemi nebál vůbec nikdo…
Pro lidi byl také důkaz totální neschopnosti režimu, že namísto zatýkání a bití najednou celé elitní jednotky STB hledaly až našly jakéhosi člověka jménem Martin Šmíd!!! Tak on se jim hroutí svět a oni namísto účinných zásahů hledají vyjukaného kluka? To muselo lidi přesvědčit – a jestli tuhle paralýzu zařídil generál STB Lorenc, tak také přispěl svou pozitivní troškou…

A mikroperspektiva? V devadesátém šla Krásná Lípa, moje milé městečko, volit do komunálu a jako obvykle zvolila nejsilnější stranu (po revolučním etosu a hledání osobností z listopadu a prosince 1989 ani památky) – tehdy u nás to byla ČSSD. A na čtyři roky veřejný život umřel, všichni se věnovali podnikání a nebo hledali práci, protože byly zavírány textilky. Čas šel dál, starostu vídal málokdo, ale když mu nevyšla ani kanalizace, ani kabelová televize pro všechny (město jen utratilo miliony, které skončily kdo ví kde…) a šířily se „řeči“, že je to mafián a že nevychází bez pistole, v Krásné Lípě konečně, čtyři roky po sametové revoluci, začala politika! Naše tehdejší revoluce dopadla tak, že si lidé zvolili trio primář Škoda, učitel Sudek (matematik, který za komunismu mohl učit jen dílny a hudebku, tak vybudoval celorepublikově známý a úspěšný pěvecký sbor Lipka, kterým prošli skoro všichni lidé z Krásné Lípy a o voliče měl tak postaráno) a jeden pětadvacetiletý kluk, který byl zvyklý pracovat 12 hodin denně a plánovat a realizovat větší akce s horizontem delším než volební období. Ten kluk se jmenoval Ing. Zbyněk Linhart… Konec pohádky znáte i Vy, protože Linhart letos v senátních volbách získal úplně největší podporu ze všech 27 vítězných senátorů v celé ČR… Nešlo by to bez Zbyňka a jeho schopností a nešlo by to, ani kdyby lidi v roce 1994 nezvedli zadek a nezměnili vedení a nadále na ně netlačili, nepožadovali změny k lepšímu, neseděli po večerech v komisích rady obce…

Z makro i mikro pohledu se politika může chladným sociologům jevit skoro jako náhoda… Ale pro mne za pozitivní změnou jsou: schopnosti konkrétních lidí a jejich připravenost převzít odpovědnost (Linhart, Sudek, Škoda; Havel, Dienstbier, Pithart, Miller, Čalfa) a vůle ostatních k angažovanosti a politické kontrole, aby se z „mocných“ (kteří ale byli do svých pozic delegování vůlí lidu, aby zde hájili zájmy lidu a veřejné věci v jeho zájmu spravovali!) nestali arogantní pitomci!


    hodnotil 1 uživatel

Jeden komentář k příspěvku

  1. avatar

    Kdybyste snad někdo chtěl zanechat veřejný vzkaz, něco doplnit; nejlépe relevantního ke dni boje za svobodu a demokracii, budu velmi rád! :)

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.